Senát ví: po Bombaji může být na řadě Praha

Minulý týden po sobě nakonec přece jen zanechal i něco příjemnějšího než Klausovu nenávistnou protievropskou hysterii: Senát ve čtvrtek schválil ústavní většinou obě smlouvy týkající se amerického radaru - jak dohodu o samotném jeho umístění, tak i dokument upravující podmínky pobytu radarové obsluhy na českém území. Poměr hlasů nebyl překvapující. Proti byla kompletní komunisticko-socialistická levice, několik senátorů se zdrželo ve víře, že jim středopraví demokraté spolknou trik s odkladem rozhodnutí, jehož smyslem bylo počkat na očekávané vítězství ČSSD v předčasných parlamentních volbách. Snad jen jeden postoj stál za povytažení obočí: dole zůstala i ruka novopečeného senátora Jiřího Dienstbiera, bývalého československého ministra zahraničí, u něhož by člověk předpokládal, že si uvědomuje naléhavost zajištění bezpečnosti státu a povinnost politika členské země NATO být aspoň něčím k užitku svým přirozeným spojencům. Ale aspoň že byl západním směrem vyslán pozitivní signál z horní komory parlamentu, když už o sněmovním a hradním optimismu pod Řípem nemůže být řeč.
Rozumní senátoři zachraňovali pošramocenou českou pověst ve chvíli, kdy indická Bombaj oplakávala mrtvé po zákeřných teroristických atentátech spáchaných v luxusních hotelech Tádž Mahal, Oberoi i jinde. Kolem 130 nešťastníků zaplatilo životem zbabělé útoky islámských fundamentalistů namířené hlavně proti západním turistům a indickým Židům, další stovky nevinných lidí utrpěly vážná zranění. Byl to džihád. Indické jedenácté září, jak pravil v České televizi publicista Jan Petránek, znalec Asie a arabských mravů jako málokterý jiný. Byli jsme tím mužem poučeni, že když teď Al Kajdá a její odnože díky přísným bezpečnostním opatřením v USA, Británii, Francii, Španělsku a dalších zemích, které učinily zkušenost s mírumilovností dobrotivého Alláha, nemůže tak snadno vraždit na americkém a evropském Západě, obrací svou pozornost do míst, kde se ještě domnívá mít volné pole působnosti pro svou zabijáckou »politiku«. Co na to povědí Paroubkovi humanisté a jejich mladá garda z iniciativy Ne základnám, až budou ve Sněmovně řečnit za ustrašené bezpečíčko v závětří teď už hlavně nábožensky rozděleného světa? A jak by tu svou dobře se poslouchající předposranost asi obhajovali, kdyby si Prorokovi řezníci jednoho krásného dne vybrali místo Tádž Mahalu hotel International a místo Oberoie Alcron? Nejsme snad pro ně stejní nevěřící psi jako kdokoliv jiný, komu se nechce líbit představa zotročení světa jedinou pravdou islámu? Jak dlouho si ještě budeme nalhávat, že nás se žádná budoucí jedenáctá září netýkají a nikdy týkat nebudou, když nebudeme nikomu ubližovat? Jenom tak dlouho, zní jediná poctivá odpověď, dokud si Usámovi vrazi nevšimnou, že Česko je ze všech hnízd Satanových nejsnáze napadnutelné zátiší. Bude-li senátní hlas rozumu nakonec překřičen andělským chórem pěvců z dolní parlamentní komory, připravme se na to, že to může stát i trochu té holubičí slovanské krve. Možná si teprve potom uvědomíme, v jaké měně se všude jinde než v České republice platí za svobodu s demokracii.

Petr Zavoral


zpet na hlavni stranku